Vzpomínky

Ještě dnes si pamatuji jak jsem chodil do školy,

Nerad jsem měl učení a ješté méně úkoly.

Potom střední, starosti a mojí první holku,

a ta doba když prali jsme se o tříkolku..

Tahle tyhle časy utekli mi jako prstů lusknutí,

začít chodit do práce tě potom život donutí.

Dnes už je to všechno jenom matná vzpomínka

A D

teď už není za zadkem mi moje mladá --- maminka.

D G

Jediné je zpravedlivé že tam všichni musíme,

D A

však nejdřív dar života , odžít zprávně zkusíme.

D G

Je jasné že mám být vděčný a děti své objímat,

D A D

přijde doba a já budu už zas jenom vzpomínat.

Už mi táhne na čtyřicet a holčičky mám krásné,

také už se blíží doba kdy světýlko mi zhasne.

Snad bude emít život rozum a dá mi alespoň třicet let,

chci je vidět vyrůstat a dozrát jako růže květ..

I přez to že jsou všechny stejné , každá z nich je jiná

ať jsme venku nebo doma, vždy je s nimi velká hlína.

Amanda je rošťanda a Samanta je kočička,

Emily je prostě vzato moje malá holčička.

Rychle roustou před očima, Amanda už deset let,

už z nich budou velké slečny už jím není dávno pět.

A i když cítím bolest kloubů, a taky bolest zad,

A D

je to pro mě velké štěstí když si s nimi může -- hrát.